Fazolové brownies, domácí mozzarella a jeseter z místní sádky. Vypadá to jako
menu špičkové restaurace, ale je to jídelníček dětí v mateřské škole v
Dobroměřicích – malé obci nedaleko Loun v Ústeckém kraji. Právě místní
Dobroškolka byla jako první v Evropě oceněná zlatým certifikátem
SchoolFood4Change za udržitelný a inovativní přístup ke školnímu stravování.
Zatímco veřejná debata o zdravé stravě se často točí kolem obav o vyšší náklady,
(ne)dostupnosti surovin či neochoty dětí jíst „zdravě“, Dobroměřická školka
vybudovala stravovací model, který je inspirací pro Česko i pro
celou Evropu. Za 50 korun denně se děti stravují zdravě i chutně, a ještě si budují
stravovací návyky a udržitelný přístup k jídlu na celý život.
Již loni na podzim získala mateřská škola Dobroměřice zlatý certifikát programu
Skutečně zdravá škola. Letos na jaře se pak stala prvním vzdělávacím zařízením v
celé Evropě, které obdrželo nejvyšší ocenění mezinárodního programu
SchoolFood4Change.
„Chceme ostatní inspirovat. Ukázat, že i školní jídelna může vařit chutně, z lokálních
surovin, a přitom se vejít do běžného rozpočtu,“ říká ředitelka školky Ludmila
Jirotková.
Udržitelnost jako běžná součást dne
Zásady udržitelnosti se ovšem v Dobroměřicích neomezují jen na obsah talíře.
Školka využívá elektrický kompostér, má vlastní vermikompostéry ve třídách, suší
přebytky i odřezky, a dokonce nabízí žížalí čaj a kompost rodičům i veřejnosti.
Kromě toho si děti samy sbírají bylinky, ovoce i zeleninu na školní zahrádce a
aktivně se zapojují do vaření i servírování.
„Velmi se nám osvědčilo to, že si děti mohou volit velikost porcí – samy si nalévají
polévku, nandávají saláty nebo mažou chléb ke svačině. Díky tomu si jídla více váží,
méně se vyhazuje a děti získávají autentickou zkušenost se samostatností i
zodpovědností,“ dodává Jirotková.
Zdravé = drahé?
Denní náklady na celodenní stravování dětí (dvě svačiny a oběd) jsou 50 korun na
osobu – a to bez jakéhokoliv navýšení od roku 2023.
„Zdravé vaření nemusí být dražší. Klíčem je plánování, sezonní suroviny a omezení
plýtvání. Například rajčata kupujeme jen v sezoně, kdy jsou kvalitní a levná. V zimě
je do jídelníčku nezařazujeme,“ vysvětluje Jirotková.
Díky výrobě vlastního pečiva, sirupů, sušení bylinek a důslednému plánování si
může školka dovolit nakupovat kvalitní bio maso i ryby. Na talíři tak děti najdou
jesetera, sivena nebo pstruha z místních sádek.
A budou vám to jíst? To se vsaďte!
Na jídelníčku nechybí rýže, bulgur, kuskus, ale i luštěninové dezerty, třeba oblíbené
fazolové brownies nebo cizrnové blondies. Polévky bývají husté, často krémové a
vždy velmi chutné – například batátový krém s kokosovým mlékem nebo fazolová s
kari.
„Zkoušíme i zajímavé kombinace, až se někdy bojím, že je jíst nebudou. Ale o to víc
jim chutnají,“ říká s úsměvem vedoucí školní kuchyně Markéta Suchá.
Voda s ovocem zcela nahradila sladké nápoje, které školka vůbec nepoužívá.
Výsledkem je nejen lepší pitný režim, ale i nižší náklady.
Dětský talíř jako základ prevence obezity a podvýživy
Celosvětově čelíme obrovskému nárůstu dětské obezity, navíc paradoxně
v kombinaci podvýživou. Tento trend je alarmující i v ČR, a to už u dětí předškolního
věku. Podle odborníků mají stravovací návyky z raného dětství zásadní vliv na
pozdější přístup ke stravování i životosprávě, a samozřejmě také na zdravotní stav.
Ovlivňují výskyt chronických onemocnění, obezity i schopnost zvládat psychickou
zátěž.
Přístup školky v Dobroměřicích je ovšem důkazem, že správná výživa dětí ani
prevence obezity nemusí být luxusem, ale reálným a dostupným standardem, pokud
je podpořen správným nastavením systému a spoluprací.
Nový zákon není překážkou
S novelou spotřebního koše, která vstoupila v platnost letos v září, mají některé
školy obavy o realizovatelnost nových požadavků. Ne tak v Dobroměřicích.
„Bylo potřeba ho po třiceti letech změnit a já věřím, že školní stravování posune
dopředu. Naší vizí je, aby podobný přístup ke stravování, jako je ten náš, nebyl
výjimkou, ale stal se normou,“ uzavírá Jirotková.
Školka navíc díky podpoře obce investovala do moderní kuchyně i fotovoltaiky, která
pokrývá většinu spotřeby elektřiny. V plánu je i sdílení přebytků energie s komunitou.
Příběh dobroměřické školky ale není jen o zdravé stravě. Je o nadšení,
zodpovědnosti, spolupráci i odvaze dělat věci jinak a lépe. A je také ukázkou, že
udržitelnost není drahou výsadou „bohatých“ velkých měst nebo prestižních institucí,
ale naopak ekonomicky a společensky dostupnou cestou i pro malé obce s vizí.
